Nšo-čin výstup

"Začnu možná od začátku, tím, jak jsem se vůbec k Cestě na vrchol dostala a co pro mě znamená. 

Vraceli jsme se jednou z výpravy, bylo to někdy brzo na jaře, začátkem března, kdy je všude ve vzduchu takové to předjarní chvění a touha po něčem novém a velkém, když jsem si všimla, že má naše vedoucí na rukávu kroje takovou zvláštní nášivku. Byly na ní velehory a nápis Klub 8000. Zajímalo mě to, tak jsem se jí ptala, co to znamená a odkud ji má. Prozradila mi adresu webu Cesty, doma jsem se na to podívala, a zalíbilo se mi to. Nadchla jsem se do toho, společně s Kikoku, mou spoluskautkou. Plnily jsem spolu úkoly, překonávaly dlouhé pauzy ve výškových táborech a metr za metrem se posouvaly dál. Po hrozně dlouhé době jsem se konečně vydrápala na Everest, ale sama, Kikoku zůstala někde v pěti tisících.

Pak jsem se s novou vlnou energie vrhla právě na Ká Dvojku. Ale taky to nebylo jednoduché, několikrát jsem zůstala stát ve výškovém táboře a už se mi zdálo, že se už dál neposunu ani o metr. Po hektických prázdninách letošního roku jsem si sedla a začala kreslit pochodové filmy do deníku a vůbec dodělávat, co jsem nestihla za celé léto vstřebat. A pak jsem si vzpomněla, že kdyby se těch snad dvě stě nebo kolik napsaných stran deníku a spousta nachozených a nastoupaných metrů spočítalo, dalo by to slušnou sumičku svemů. Tak jsem se do toho dala, a fakt že jo - najednou jsem byla tak o dva tisíce výš. To mi dodalo motivaci a naději, že to snad někdy přece jen dokážu, a teď jsem tady. Na vrcholu druhé nejvyšší osmičky, a chystám se na další. 

Věřím, že teď už to půjde snáz. Nebude to lehké, ale těším se na to. Objevila jsme dobrý systém zapisování svemů, mám doma vytištěnou databázi úkolů a hlavně mám báječného spolulezce. 

Skvělé jsou taky takové ty stálé úkoly, za které svemy naskakují i když zrovna nemám čas si procházet sáhodlouhý seznam úkolů a hledat, který bych mohla splnit. Jsou to například DENÍK nebo MODRÝ ŽIVOT, ZNÁMKY VE ŠKOLE či UŠLÉ KM. Tyhle věci dělám pořád, jen to chce si je zapsat a spočítat (což je někdy taky strašně těžké ;)). Myslím, že mě moje dvě hory naučily systematičnosti a vůli dodělat věci a nenechat je nedohotovené. Cesta k vrcholu je pro mě báječným pokračováním skautské stezky, kterou si může každý sestavit na míru, to se mi na ní hlavně líbí. Člověk se naučí vytyčovat si přiměřeně těžké úkoly a radovat se z jejich splnění.

 

Pro inspiraci posílám pár fotek ExpeDu (píšu si ho ručně, mám to raději; až teď to spolulezení budeme dělat elektronicky, protože studujeme každý v jiném městě). A na závěr horskou píseň Iva Cicvárka Hory. Moc se mi líbí, stala se mi takovou lezeckou hymnou, nejen na osmiticícovce. I na hřbetech českých hor si ji často zpívám."